Škola a zřizovatel nemusí být rivalové

ŠKOLA A ZŘIZOVATEL NEMUSEJÍ BÝT RIVALOVÉ

Tento článek vyšel v UN č. 2/2008

Na nejrůznější nesrovnalosti ve vztahu základní škola-zřizovatel upozorňovali ředitelé základních škol dlouho. Bohužel bez možnosti cokoli změnit. "Třeba by pomohlo vyjasnění si problémů," řekli si členové rady Asociace ředitelů základních škol a navázali kontakt s předsedkyní školské komise Svazu měst a obcí Marcelou Štikovou. Na valné hromadě AŘZŠ ve Svratce pak rozdali přítomným ředitelům anketní otázky zaměřené právě na vztahy mezi školou a jejím zřizovatelem. První podklady pro další jednání byly na světě.

Brzy nato se zástupci rady AŘZŠ zúčastnili jednání školské komise Svazu měst a obcí. 

VÝCHODISKA K JEDNÁNÍ

"Nepřednášíme naše osobní problémy, ale starosti kolegů z různých koutů republiky," zdůraznili zástupci asociace - její prezidentka HANA STÝBLOVÁ, PRAVOSLAV NĚMEČEK a JIŘÍ DANEŠ.

Problémů, s nimiž se ředitelé základních škol setkávají, není málo. Někteří zřizovatelé neznají základní právní předpisy, které se týkají škol. Nevědí, jaké povinnosti vůbec ředitel má, sami pro sebe je zužují jen na správu budovy - a podle tohoto jediného kritéria ředitele často hodnotí. Kdo ušetří víc na nákladech, je odměněn. Vůbec kolem odměn pro ředitele je poměrně dost nejasností. Jen málokterá radnice zveřejní jasná kritéria, podle nichž bude ředitele hodnotit. Což logicky vyvolává dohady: Hodnotí se práce, nebo loajalita? A co říci na to, když zřizovatele ani nenapadne, že by mohl dobrou práci ředitele finančně odměnit? Říkat si o odměnu - na to nemá každý žaludek. Zřizovatel zná budovu, ale ne podmínky, které škola potřebuje - říkají ředitelé. Upozorňují také na to, že není dodržován zákon č. 250 z roku 2000, že školám jsou v průběhu roku přesouvány, nebo dokonce odnímány finanční prostředky. Za silně demotivující označují, když radnice sníží škole příspěvek o částku, kterou si škola vydělala navíc - ať už pronájmem prostor, školskými službami, nebo získaným grantem. Připomínek bylo víc.

OBJEKTIVNÍMA OČIMA

Ale abychom byli objektivní: Řada ředitelů do ankety napsala, že jim obec vychází v rámci možností vstříc. Zároveň však upozornili na disproporci mezi ochotou zřizovatele pomoci škole - například s vybavením, které by odpovídalo RVP ZV - a možnostmi, které jí dává obecní rozpočet. Není to snadná situace pro jednu ani pro druhou stranu. Stát požaduje po škole, aby vyučovala v určitých podmínkách - ale nedá jí na to dost prostředků. Na koho jiného se pak má ředitel obrátit, když ne na zřizovatele? Sponzoři se do školského rezortu právě nehrnou.

"Zřizovatel je tak vlastně obětí reformy," připouští P. Němeček. "Nemá povinnost přispívat škole nad rámec vymezený zákonem. Pokud škole přispívá na pomůcky a další vybavení, je to jen jeho dobrá vůle, protože tuto povinnost má stát."

Jenže stát dává do této oblasti stále menší částky. Pro rok 2008 se dotace snížila oproti roku 2007 o 25 procent.  

"Nechceme si stěžovat, ale spolupracovat," zdůraznila H. Stýblová. "Tak jako jsou rozdíly mezi zřizovateli, jsou různí i ředitelé škol. Budeme rádi, když se od komise dovíme, co radnicím vadí na přístupu některých ředitelů, s čím se potkávají, v čem vidí zbytečné bariéry."

SLOVO ZA ZŘIZOVATELE

"Navázání spolupráce s Asociací ředitelů základních škol je pro mne významná záležitost nejen proto, že to jsou představitelé našich partnerů, ale především proto, že si s nimi propříště můžeme vyměňovat názory přímo, a ne pouze zprostředkovaně," dověděli jsme se od předsedkyně školské komise SMO M. Štikové. Svaz měst a obcí sice zastupuje jen asi 75 procent obcí, ale obracejí se na něj i ty, které členy nejsou. Předávat informace od AŘZŠ a naopak přebírat další od obcí by neměl být problém. "Začínáme sice od toho, co trápí, ale je to logické - lidé si potřebují o svých starostech povídat. Podstatné je, že se tu objevila potřeba komunikovat. V tom vidím dobrý základ. Z dosavadní diskuze vyplývá, že největší problém ve vztazích škola - zřizovatel působí nedostatek financí. Alespoň podle mého názoru. Bohužel, břímě financování se stále víc přesouvá ze státu na obce. Jako by měl někdo pocit, že když některou ze svých povinností přenese o stupeň níž, jako by všechno vyřešil. Mnohokrát jsme na komisi hovořili o tom, že škola by měla být vizitkou obce. Že nestačí jen uhradit energie a provoz vůbec, ale že bychom se měli snažit, aby měla po všech stránkách dobrou úroveň. Aby rodiče a děti řekli: Sem chceme chodit."

Ale jedna z připomínek ředitelů říká, že někteří zřizovatelé nevnímají školu jako partnera, že nevědí, čím žije. Co s tím?

"Naučit se využívat školské rady tak, aby byly lidem ve škole i kolem ní prospěšné. Tahle tradice u nás ještě není zažitá. Zvlášť ve městech s větším počtem škol způsobila povinnost zřídit školskou radu v každé škole problémy. Radnice řešily otázku, koho do tolika zařízení vůbec navolit. Leckde byl východiskem z nouze kdokoli, kdo byl ochoten se členem rady stát. A protože zákon neukládá členům rady povinnost informovat zřizovatele, o čem se na radě jednalo, nemusí se o životě školy ani dnes nic dovědět. Podobných momentů bychom určitě našli víc. Je dobře o nich vědět, protože jedině pak můžeme hledat nápravu."

První společné jednání bylo víceméně informativní. Vyústilo v dohodu: Budeme se pravidelně setkávat minimálně jednou do roka. Pokud nevznikne naléhavá situace, která bude vyžadovat rychle řešení. To není marný začátek.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ